Offroad Gateway

Plazivci a Monster Trucky
Publikováno: Pondělí, 03.01. 2005 - 12:02:31
Téma: Moudrosti


Předpokládám, že všichni, nebo alespoň takřka všichni, kteří sem zabrousí, mají něco společného s těmi nenažranými obludami na velkých pneumatikách, které se po silnici plazí většinou tak, že ani neporušují žádné zákony a vyhlášky, pokud z nich tedy zrovna neodpadávají kusy bláta? Pokud se nemýlím, tak návštěvníci tohoto webu se budou dělit na dvě větší skupiny. Na skupinu ?nakaženou? ? tzn. majitele výše popsaných oblud a ty, kterým se taková auta líbí (a když už žádné nevlastní, tak je to dočasná záležitost a nějaké podobné staví nebo hledají) a na skupinu, která takto nakažené lidi sleduje jako vhodný studijní materiál pro seminární práce z psychologie. ;-) A přestože si myslím, že druhá skupina je podstatně menší, dopřejme jim trochu duševní potravy a pomožme zaplnit prázdné stránky jejich prací zamyšlením nad faktem, proč vlastně takovými auty jezdíme, proč je zvedáme a proč do nich cpeme tolik peněz, že bychom si za ně mohli koupit podobné vozíky ještě tři a pořád by to bylo levnější. Doufám, že mě v tom nenecháte a vyjádříte se alespoň v komentářích pod článkem (ideálně vlastním příspěvkem na main page), ať nemají studenti psychologie srandu jen ze mě. ;-)



Nevím, jak vy, ale já do toho spadl úplně nevinně. Prostě se mi terénní auta odjakživa líbila a asi jsem musel dopadnout, jak jsem dopadl. A svědčí o tom nejen sbírka modelů autíček, ve které jsou ty terénní podstatně více ochmatané, nebo o kus větší, nazvedaný Chevrolet Blazer na dálkové ovládání, vybavený řaditelným(!) pohonem 4x4 a sedící na do detailu vyvedených vzduchem naplněných pneumatikách BFGoodrich AllTerrain, ale asi i fakt, že první autem kterému jsem kroutil volantem a od doby, kdy jsem dosáhl na podlahu, tak i šlapal šlapky, bylo bezpapírové ARO M461, které jinde než v terénu nejezdilo a dodneška ani nejezdí. Jezdil jsem s rodiči na chalupu, kam se za nepřízně počasí dvoukolkou prostě nedalo ? a dodneška nedá, i když cesta už je o dost lepší, než bývala - dostat. A tak jsme vždycky dojeli kam to šlo a po totálním zapadnutí jsme dvoukolku nechali trčet v blátě (nebo sněhu), vzali batohy a brodili se pěšky k chalupě, kde jsme po dlouhém přemlouvání a zaříkávání nastartovali ARO a dojeli si pro zapadlou dvoukolku, kterou jsme i se zbytkem věcí dosmýkali na zahradu.



Celou tu dobu mě štvalo, že se na chalupu nedá dojet. Pokoušet se projet neprůjezdnou cestu škoprtkou byla sranda a určitě i výzva, kam se dostaneme nejdál a každý dostal šanci předvést, co s břichoplazkou dokáže, ale auto dostávalo strašnou sodu a mělo to i jinou stinnou stránku ? to tahání věcí a sebe pěšky blátem, sněhem, nebo kombinací obojího. Oč by to bylo jednodušší, kdyby bylo auto s pohonem 4x4!



Když jsem konečně udělal papíry na auto a začal jezdit vlastním, začal jsem pomrkávat po něčem, co by bez problémů dojelo až na chalupu. Samozřejmě se mi nejvíc líbila legenda - Jeep, který všechno začal výrobou válečného modelu Willys. A protože měl mít nejen zvýšenou prostupnost terénem, ale vždy v něm mělo jít i pohodlně cestovat a spát, padla volba jasně na XJčko.

První jsme si s Janýskem pořídili na cestování po Státech a pokřtili ho Bobík. Koupili jsme ho od paní, která s ním jezdila jen po městě a asi nikdy nezařadila 4x4, natož pak redukci. Jedinou úpravou na něm byly ráfky s větším ETčkem, díky kterým pneumatiky končily zároveň s lemy blatníků a to Bobíkovi moc slušelo. Kromě prvního tripu v terénu, kdy se po zařazení redukce uvařil, než rozhýbal nikdy nepoužívaná kolečka v rozvodovce, nás za těch 12.000 mil, které jsme s ním po státech najezdili, nevypekl a vždy nás vzal tam, kam jsem potřebovali, nebo chtěli. Ale doprava do Evropy byla drahá a tak jsme ho ve Státech nechali.



Po návratu byla volba auta jasná ? našli jsme v Áčkách sympaticky vypadající Jeepinku a odvezli si jí domů. Byla, pravda, v poněkud horším stavu, než naše první XJčko, tlumiče nepřežily ani cestu domů a zpuchřelé pneumatiky měly odtrhané špalíky, ale to nám moc nevadilo, protože základ byl dobrý a začali jsme na ní trochu působit.



Nejdřív přišly nové pneumatiky ? BFGoodrich AllTerrain 235/75/R15, na kterých už šlo trochu jezdit terénem. A protože měla Jeepinka dost utahaný podvozek, dali jsme jí nový, včetně tlumičů ? jak jinak než o trochu vyšší, asi tak o dva palce. Pod ráfky přišly podložky a už začínala pomalu, ale jistě vypadat k světu. Jezdili jsme na závody ? fotit a psát reportáže pro časopis Offroad a moc nás bavilo, že nemusíme pěšky blátem, ale že se pěkně pohodlně a rychle dostaneme tam, kam potřebujeme. Taky cestování na chalupu bylo podstatně příjemnější ? nikdy už se nám nestalo, že bychom nedojeli až na místo.



Na závodech jsme byli nejdřív většinou za exoty, kteří jen očumují, ale nechtěli jsme si ?ničit? auto a tak jsme jen potichu kritizovali ostatní, jak nemožně jezdí. ;-) Až do jedněch závodů v Jičíně, kam nepřijelo dost posádek velkých leštěnek a tak hrozilo, že se kategorie vůbec ten víkend nepojede. Moc se nás neptali a přihlásili nás, aby se závodilo. Tak jsme řekli, že to ? jen tak pro srandu ? zkusíme. Skončili jsme druzí a od té doby nebylo moc závodů, které bychom vynechali. ;-))



Ale Jeepinka potřebovala zase o kousek nahoru, aby se vešla větší kola. V tu dobu už jsem měl leccos načteno, protože světová komunita majitelů XJček je naprosto úžasná a vždy se najde někdo, kdo vám vnukne nějaký nápad, poradí, předá zkušenost, nebo zastaví včas před spácháním nějakého nesmyslu. Tak jsme se do ní pustili. Bylo to moc práce a nikdy by se to bez šikovných a ochotných kamarádů nestalo, ale Jeepinka povyrostla tak, že na další závodní sezónu šla na 32ti palcové pneu BFG Mud Terrain. Díky úpravě uložení předních ramen a hlavně díky jejich délce se křížení dostalo do diametrálně odlišných hodnot a prostupnost terénem prudce vzrostla. Po vyřešení problémů spojených se zvednutím nás začaly v terénu štvát pasáže, kde ani naše křížení nezajišťovalo hladký průjezd terénem a kde se kola bezmocně točila ve vzduchu a na silnici to, že Jeepinka na velkých kolech jednak žere jak autobus a taky že je poměrně líná. A tak jsme začali řešit uzávěrku zadního diferenciálu ? to kvůli terénu - a pomalejší převody ? to kvůli silnici. Jenže když u Jeepa měníte převody, tak v přední nápravě musíte vyměnit i koš diferenciálu za větší... No a když už kupujete koš diferencilálu, proč nekoupit rovnou s uzávěrkou??! ;-)



A tak je dneska Jeepinka na silnějších převodech a má přední a zadní špéru a dodneška mě nepřestalo udivovat, co všechno projede.

Když si přečtu, co jsem napsal, tak si vůbec nejsem jistý, jestli jsem zodpověděl úvodní otázku. Resp. vím, že jsem ji ještě nezodpověděl. ;-) Jestliže základní otázku aplikuju na sebe, tedy otázka zní proč já osobně jezdím Jeepem, proč ho zvedám a proč do něj cpu peníze, tak jedinou odpovědí je: protože chci a protože mě to baví! ;-) A pokud to nechápete, tak já zase nechápu, proč lidi sbírají známky, nebo se jezdí nechat zavřít na Nový Zéland za trhání lilií do herbáře.

Mějte se krásně a dělejte si, co chcete, pokud vás to baví a dokud s tím nikoho neobtěžujete. Příště se radši pustím do něčeho méně filozofického ? stejně mi to moc nejde. ;-) Třeba jak zvedat a nezvedat auto a na co si dát pozor. Platí? ;-)

luke

Budu rád, když si zahlasujete v anketě napravo a když se k článku vyjádříte komentářem, nebo ho alespoň ohodnoťte hvězdičkami (rozklikněte článek a pak napravo)! Buďte aktivní, dáte tím najevo svůj zájem! ;-) Pokud toho máte víc, neváhejte to poslat jako článek na main page - fotky mailem (na webmastera). Díky!



Tento článek si můžete přečíst na webu Offroad Gateway
http://www.offroad.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.offroad.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=282