Offroad Gateway

Poježdění v Lešanech z pohledu návštěvníka, sobota 9. dubna
Publikováno: Čtvrtek, 14.04. 2005 - 23:24:46
Téma: Cestování, expedice


Původně avizovaný Kavčák se nám konvertoval v Lešany, což jsem přijal s radostným očekáváním, protože jsem tam ještě nikdy nebyl a každá cesta na neznámá místa je pro mne výzvou, jelikož nevozím v autě mapu, můj itinerář obvykle tvoří poznámky na zadní straně vizitek. Lešany jsem našel (!) a naše posádka, můj synek, dva kamarádi a já, se vynořila na návsi přesně v čase plánovaného začátku evidence účastníků, pouhých pár okamžiků po nás dorazily první dva landcruisery spolu s pořadatelskou discoverou a začalo čekání, během něhož postupně dorazili další účastníci a druhý organizátorský vůz, Jeep CJ. Mezi organizátory chyběl Jirka Chramostil, kterého, jak jsem během nekonečného čekání z telefonického rozhovoru s ním zjistil, skolila chřipka. Nu, tvrdil, že akce zdárně proběhne i bez jeho účasti, tak jsem dychtivě vyčkával věcí příštích a radostně se uvítal s posádkami, které jsem znal. Byly dvě. Čumákování po parkovišti jsme si krátili okukováním aut a sebe navzájem. Naše jeepinka vypadala vedle monstozních Toyot LC jako dítě vedle táty, má, chudinka, tu budku nějakou malinkatou. Ale zdání klame, co do světlé výšky jsme si rozhodně nezadali ? pocit, který zná každý, kdo se zamiloval do Xjčka. Žaponci tvořili drtivou většinu zastoupených značek, takže kromě patrolů a pajer byly k vidění dvě discovery, Mercedes G, hrdina dne Suzuki Samurai a VW mě neznámého typu, důstojný dědic tradice vozidel KDF.



Terén byl něco jako Libouchec kombinovaný se Stráží, což slibovalo terén polní i lesní a navíc ? součástí areálu je motokrosová trať! Po úvodním slovu vyrážíme v koloně za sebou na okruh lesem i bezlesím, abychom měli představu, co nás čeká. Jeepinka bez zaváhání schroupla všechny terénní nástrahy a znovu mě přesvědčila o tom, že se mezi mamutizovanými patroly a landcruisery neztratí. Pravda, byl tu výjezd do rozbahněného kopce, který jsem zkoušel natřikrát, ale problém byl spíš v tom, že jsem dobře nezvolil cestu, kudy nahoru, než v autě samém. Kola se nakonec chytla a vyhupkali jsme zpátky na pevnou zem a pokračovali v koloně až k první jámě. Třicet let mladý Jeep CJ ji v jednom směru pokořil jako nic, ale při zpětném průjezdu musela příjít na pomoc kurta. Měl jsem cukání to zkusit také, ale zápas, který s vodou svedl jeden z landcruiserů mě udržel na zemi. A jsem tomu rád - netrvám na tom, abych měl plné auto nažloutlé močůvky. Nějak se nám to u těch jam zadrhlo, byly celkem tři, z toho dvě byly skutečně dokonalé pasti nejen na auta, ale hlavně na celé ježdění... Dospěl jsem k názoru, že zevlování u děr je víc než dost, tak jsem se odpojil a pojezdil si sám. Dvě kolečka na motokrosové trati mi vrátila optimismus, o nějž mě vzápětí připravil jeden z organizátorů sdělením, že se tam jezdit nesmí. Nebylo mi moc jasné, jaké škody mohu napáchat na trati, kde jezdí terénní motorky, pravděpodobně šlo spíš o to, že se nepodařilo se správcem trati uzavřít dohodu a tudíž šlo o nedotknutelný pozemek. Neremcal jsem a přijal fakta. Naštěstí se věci daly konečně do pohybu, kolona aut mizela v lesíku a tak jsem zajásal, že zase bude nějaké drandění, nejen postávání u jam. Pat byl poprvé venku se svým novým autem, měl ale smůlu, sklouzl bokem po svahu a bylo zapotřebí pomoci mu vrátit se na cestu. Spojenými silami se nám to podařilo, bohužel však nevydržel zadní nárazník, což byla za krátkou dobu pohybu aut v terénu již třetí škoda na autě někoho z účastníků. Některá místa trati byla skutečně velmi zajímavá a z mého pohledu hodně náročná, takže jsme všichni radostně uvítali opékání buřtíků a krátkou pauzu, která byla nakonec tak krátká, že jsem si dal zase jedno osamocené kolečko terénem a vrátil se právě včas, abych se připojil k odjíždějící koloně, tentokrát bylo cílem údolí s protékajícím potokem. Některé posádky se do prudkého sešupu nepustily a odstavily svá auta nad svahem, naše jeepka byla mezi těmi, kdož sjeli o level níž, na malou terénní plošinku, pod níž byl onen kýžený potok. O jeho zdolání se pokusila posádka samuraje, boj, který v korytě potoka předvedl čtrnáctiletý řidič bych shrnul do slov: ?samurai urvaný ze řetězu?. Mladičký šofér po chvíli vystoupil a na místo řidiče usedl jeho táta a pokračoval v zápase s terénem, fascinovaně jsem hleděl na to svinsky brutální malé autíčko a obdivoval, co jeho pilot umí. Takřka před triumfálním úspěchem se z přední části asijské kriegsmachine ozvalo lupnutí a pohon 4x4 plynule přešel v 4x3. Pomocí navijáku nakonec posádka auto vyprostila z kotliny, to už ale o pozornost diváků bojoval ostřílený Radkův veterán Jeep CJ a Mat s plně nazbrojeným patrolem. Posledně jmenovaný nevedl svůj křižník cestou, na níž si lámal nápravy ?samec?, ale i tak bylo úžasné pozorovat mastodonta, jak klouže po svahu a následně se dere vzhůru, jak jinak, než za pomoci navijáku. Zdali v korytě potoka uspěl ?CoJot? nevím, nacházel jsem se v tu chvíli na kurtě tažené Patrolem GR, jeepina Pepina se beznadějně zahrabala na výjezdovém stoupání a bez pomoci by tam zůstala dodnes, já bych byl sežrán vlky a vy byste neměli můj nesmělý pokus o reportáž.

Moje posádka se po dopoutání kurty jednomyslně usnesla na tom, že v nejlepším je potřeba přestat, byli jsme rádi, že jsme obstáli bez úhony a že jsme si s nástrahami terénního ježdění s rozvahou poradili. No a samozřejmě jsme všichni dumali o tom, že jsme si znovu prožili ?a Jeep thing? a o něco lépe jí rozumíme.

Mám-li se pokusit o shrnutí dojmů z celého dne, pak musím říci, že se nemohu ubránit pocitu, že akci by prospěla pevnější organizace, vadilo mi výrazné zpoždění hned na začátku a nesmyslně dlouhé prostoje u ?soustavy vodních děl?, cena mi proto přišla v porovnání s množstvím ježdění neúměrně vysoká. Snad by bylo lépe držet se původního plánu ? rozdělit auta na dvě skupiny (říkejme jim třeba tvrďáci a leštěnci) a vytěžit z terénu co nejvíc. Mám takový rozpačitý pocit z akce, na kterou jsem se tolik těšil a srovnám-li ji třeba s Jamboree, jakkoli jsem si vědom toho, že srovnání trochu kulhá, protože jde o jiný druh terénního ježdění, musím říci, že organizačně je srpnové klání na severu viditelně připravenější, promyšlenější a potažmo i zábavnější. Totéž pak více než rok stará akce party kolem Pata a Mata, konaná v Benešově, principiálně stejně deklarovaná jako expediční ježdění v Lešanech, ale zorganizovaná tak, že jsme si tenkrát vychutnali každou minutu. Nebylo by spravedlivé jenom kritizovat, posádky skvěle spolupracovaly a kluci Tomáš i Radek z Offroad Expeditions evidentně dělali, co bylo v jejich silách, aby se dílo podařilo; domnívám se, že pořadatelé byli nuceni improvizovat, když, z důvodu mě neznámého, bylo potřeba přesunout místo konání v poměrně krátkém čase do jiné lokality, než byla ta původně hlášená. Kdyby to bylo jako ve škole, tak bych dal trojku. Za snahu.

Fotky zatím nejsou, točili jsme akci na kameru, takže jakmile se nám povede vysmahnout ji na CD, uděláme nějaké obrázky, o něž se s vámi podělíme.

Obrázek je pouze ilustrační!! ;-)



Tento článek si můžete přečíst na webu Offroad Gateway
http://www.offroad.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.offroad.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=343